*

Hledat

Nabízíme

Watching the English aneb vše, co jste kdy chtěli vědět o britské kultuře

Publikováno 2018-11-26

Tuto knihu jsme si u nás v EnglishBooks prostě zamilovali. Watching the English – The Hidden Rules of English Behaviour. V češtině ji nehledejte, protože její český překlad zatím nevyšel. Pokud bychom však hledali vhodný název, navrhujeme třeba Zaostřeno na Brity nebo Britové pod lupou. Protože přesně o tom tato kniha je.

Možná už je vaše angličtina na docela slušné úrovni nebo se angličtinou dokonce profesionálně živíte, ale znáte skutečně všechna tajná zákoutí tohoto jazyka? Chcete Britům nahlédnout do kuchyně i do ložnice, pochopit, jak fungují dostihy a „zákony hospody“ nebo zjistit, co je v britské společnosti tabu? Pak vás Watching the English nemůže zklamat.

Kate Fox, autorka knihy, je známá britská antropoložka a její ostrý a přímočarý styl si získal sympatie především samotných Britů. Mezinárodní úspěch logicky následoval zejména v anglofonních zemích - v Americe a v Austrálii. Na základě knihy Watching the English jsme pro vás připravili hitparádu konverzačních témat, díky kterým zapadnete v Londýně i na venkově.

No ano, staré známé počasí. Ostrované pomocí weather-speak překonávají nejistotu a je to v podstatě facilitátor sociální interakce. Že jste tohle slovo nikdy neslyšeli? Tedy ještě jednou: weather-speak Britům usnadňuje navázat kontakt! Na Brita nesmíte jít zhurta přímými otázkami typu Jak se jmenujete? nebo Odkud jste?, zbytečně ho zastrašíte. Tím absolutně nejlepším začátkem konverzace je v celé Británii fráze: Nice day, isn´t it?

Dalším „povoleným“ tématem je zahradničení a do-it-yourself. Pochvalná poznámka o zahradě je skoro tak oblíbený začátek konverzace jako rozhovor o počasí. Všechno ostatní je – zejména mezi cizími lidmi – tabu. Zdá se vám to příliš tvrdé?

Existují dvě místa, kde se můžete konverzačně rozšoupnout a kde se to vlastně i trochu očekává. Prvním z nich je hospoda. To je ale pro našince trochu těžké, protože pub talk má svoje zákonitosti, pevně dané fráze i neverbální chování. A když je neznáte, můžete narazit a snadno se stát pro danou chvíli naprostým outsiderem. Že je dobré nešetřit se slovy please a thank you, to asi každému dojde. A zapomínat na ně se nevyplácí, bere se to jako hrubé porušení pravidel. Také je zvykem nedávat výčepnímu spropitné, ale ptát se And one for yourself? Prostě mu nabídnete pivo na váš účet. Obsluha většinou poděkuje a pružně vám přepočítá cenu.

Druhým takovým místem, kde je s nadsázkou „vše dovoleno“, jsou dostihy. Na dostizích smíte navazovat kontakt tzv. ve velkém, můžete svobodně oslovovat neznámé lidi, kteří stojí vedle vás a kteří vám vždy ochotně vysvětlí, co kde hledat, nebo vás zasvětí do dostihových pravidel. Stejně tak jsou vítány komentáře ohledně stavu vašeho favorita nebo žokejových dovedností. A na dostizích jsou také povoleny emoce a utrácení - tedy pokud kůň, na kterého jste vsadili, vyhrál. Tyhle peníze vnímají Britové jakoby navíc a rozhodně je nepoužijete na splátku hypotéky nebo kapesné dětem. Smíte je použít na příjemné a luxusní zbytečnosti!

A zároveň existují věcí, o kterých byste raději v přítomnosti Brita neměli mluvit vůbec. A to jsou především peníze. Britové jsou na tohle téma velmi citliví a ani lidé blízcí si často neříkají takové věci jako třeba, kolik stála koupě nemovitosti nebo její rekonstrukce. Jak už jsme naznačili, Britové se necítí dobře při přímých otázkách na svoji osobu. Pokud vás zajímá něco konkrétního jako třeba právě cena, je dobré začít počasím, pak kroužit kolem tématu, snažit se na něj přivést řeč a nakonec se omluvit, že se na něco tak hrozného (jako třeba kolik majitel domu zaplatil za postavení té nové cihlové zídky) vůbec ptáte. Taky mějte v záloze důvod nebo něco jako obhajobu (třeba že se chystáte postavit podobnou zídku a neradi byste naletěli).

Nebojte, z knihy jsme vám poodkryli jen docela maličko, abychom vás nepřipravili o potěšení z objevování. Čeká na vás ještě spousta zajímavých témat, dozvíte se, proč je lepší nepoužívat slova jako pardon a toilet, jak poznat podle zahrady k jaké sociální vrstvě patří váš hostitel nebo jak vypadá typický rozhovor, který se odehrává mezi britským lékařem a pacientem. Najdete tu dokonce i kapitolu o sexu a flirtování!

Pokud vás kniha chytne a budete hledat další podobné tituly, určitě byste neměli minout How to Be a Brit, Tickling the English z pera irského komikaSorry! The English and Their Manners.


KOMENTÁŘE

Žádné komentáře

Přidat komentář