IN THE CARDS One-Liners level 1/3/4

balík 56 oboustranně potištěných pevných karet


JAK KARTY POUŽÍVAT

Karty používejte způsobem, který vám přinese maximální užitek. Není zač.

Ólrajr, ólrajt.

Jednu kartu noste třeba pořád sebou. Proč ne.
Jednu si vylepte na ledničku. (Někteří z vás zevnitř. Znám své Pappenheimské.)
Jednu rozhodně na záchod, to snad ani nemusím zmiňovat.
Jednu si nechejte na nočním stolku, pro případ akutní potřeby.
Jednu v autě zastrčte někam na palubní desku.
Jednu si zasuňte do obalu mobilu (a obětujte funkci focení).
Jednu... já fakt nevím. You do you.

Až vás karta omrzí, nebo vám začne lézt krkem, nebo se ji komplet naučíte, vyměňte ji za novou, případně ji vztekle spláchněte, je-li v odpovídající lokaci. (Ještě předtím ji ale možná obraťte.)

JAK KARTY DOOPRAVDU POUŽÍVAT

Ideálně takto:

SEBETESTOVÁNÍ

a) nejdřív přeleťte očima nápovědu na pozadí (the big-ass letters)
b) poté si přeložte všech pět vět najednou, v namátkovém pořadí
c) až poté se podívejte na správné překlady
d) běžte se opít (lze provést i při vynechání kroků a-c)

TEBETESTOVÁNÍ

a) přečtěte chudákovi/chudeře všechny body nápovědy
b) nechejte chudáka/chuderu překládat věty, v namátkovém pořadí
c) na konci společně vyhodnoťte batting average
d) běžte se společně opít
* kroky a-c je možno přeskočit

Not to worry, karty obsahují natolik odlišné věty, že vám bude ihned jasné, který překlad patří ke které větě.

Co jsou one-liners?
V mém pojetí jsou one-liners krátké repliky, které má každý jazyk pro určité situace zautomatizované.
V češtině by to bylo co?
No to určitě. Žádná hrůza. Zapomeň. Máš to u mě. Nějak se začít musí. A co já s tím? Nasrat.
Sdílí jich angličtina s češtinou hodně?
Nesdílí. Jsou výjimky—time is money, třeba—ale je jich málo.
Rozumíme anglickým one-liners aspoň pasívně?
U většiny anglických one-liners jakž takž pochopíme, co se básník snaží říci. To je fajn, ale náš problém, jímž je slabá aktivní znalost, to neřeší.
Proč je aktivní znalost tak komplikovaná?
U one-liners není čas na přemýšlení. Na rozdíl od takových idiomů, u nichž většinou nevadí, když je chvilku dolujeme z paměti, musíme one-liners takzvaně solit z první.
V čem je problém? V tom, že používají úplně jiné one-liners než my?
Ne, tak bych to neřekl.
Tak jak bys to řekl?
Kdybyste si vzali padesát anglických one-liners a přeložili je doslova do češtiny, budou vám dávat smysl. Když si oněch padesát českých překladů řeknete nahlas, pusa se bude křivit až běda. U většiny ihned rozpoznáte, že málokterý Čech by takové spojení spontánně použil.
Bude to tak navěky?
Nebude. Mladí lidé upouští od češtiny, tak jak ji zná a používá moje generace. Čím dál častěji je při mluvení nejprve napadne anglický obrat a ten doslova převedou do češtiny. Češtinu navíc mají do značné míry odposlouchanou z mizerných (google-translator-style) překladů amerických filmů a seriálů a nechce se jim přemýšlet nad tím, jak by něco šlo vyjádřit přirozeněji, češtěji. Je to asi škoda, ale jejich motivaci chápu.
Co když jde nějaký anglický one-liner přeložit více způsoby? Po kterém z nich sáhneš?
Orientuju se na ten typ jazyka, kterému říkám hospodská čeština. Pozor, nemám na mysli vulgární variantu jazyka. Kritériem pro mě je, zda bych ten či onen obrat spontánně použil v neformálním prostředí, jak jej reprezentují právě hospody.
Překládají se anglické one-liners do češtiny snadno?
Mně tedy určitě ne. Někdy mě napadne pět překladů, jindy ani jeden. Obojí je z pohledu tohoho projektu komplikace.
Co třeba It’s a small world?
Co říkáme v češtině?
“Je to malý svět”. A jo, moment, “svět je malý”. “The world is small” se v angličtině neříká?
Ne.
Aha.
A tak je to se vším.

---

Proč je tak těžké se anglické one-liners naučit a proč je taková nádhera je umět použít.

U druhého dotazu se s odpovědí ani nebudu namáhat. If you have to ask, you’ll never know.

Proč je tak těžké se one-liners naučit používat: Angličtina má určitě víc one-liners než čeština, což není nijak překvapivé. Ve většině případů jsou navíc poetičtější (Beats begging. Do the math. Damned if I do damned if I don’t. Be careful what you wish for.) — i když je třeba říct, že občas narazíme na opak: I insist. - Když jinak nedáš.

U některých v angličtině běžných one-liners rychle odtušíme význam, ale těžko hledáme český ekvivalent: better safe than sorry nám smysl dává, ale vybavit si české jistota je jistota chvilku trvá.

Jiná skupina sestává z one-liners, kde v češtině existuje plus mínus doslovný protějšek, ale běžná hovorová čeština sáhne spíše po velmi odlišně znějícím ekvivalentu. Příkladem budiž small price to pay / to je pořád nízká cena / to se pořád vyplatí. (Je třeba poznamenat, že s postupujícím časem se tyto verze z češtiny vytrácí a jsou vytlačovány doslovnými překlady, viz poznámka re mladí lidé.)

Najdou se i obraty, u nichž čeština použije jiný zástupný symbol, nebo jen pozmění slovosled: It’s a small world. / Speak of the devil.

Zajímavý případ jsou jednoduchoučké anglické věty založené na slovese do. Ty nám připadají natolik samozřejmé, že nepovažujeme za nutné jim věnovat pozornost. Následně pak zápolíme s překladem českých obratů, v nichž sloveso dělat nefiguruje.

Tys to zvládla! / Jo, to bych asi mohla. / Ty na to máš. / Nešlo to. / Pojďme na to. / Já jsem to dal! / To nesmíš! / Tak to prostě zkus. / (Já jí to asi řeknu.) Ne! / Já to prostě nedám. / Je to tady! (*)

Ještě jeden příklad. Na angličtinářských diskusních fórech se občas debatuje o tom, jak nejlépe překládat české nech to na mně. Účastníci se přou, zda je lepší let nebo leave, zda je třeba použít up, jak větu vlastně začít. Všichni přitom tisíckrát slyšeli jednoduché I got this, které českému nech to na mně z funkčního hlediska dokonale odpovídá, málokomu to ale sepnulo. (Mimochodem, stejné got najdete v obratu you got it, který pro změnu stínuje české jasně / máš to mít.

Ani se neodvažuju dohledávat, k čemu diskutéři dospěli v debatě o českém “Jak chceš”. / “No, když myslíš”. (Tipuju as you wish / whatever you want.) Velmi dobře mu totiž odpovídá známé suit yourself, které mimochodem není úplně totéž jako go ahead / be my guest, ale to bych odbočoval i na mé poměry přespříliš.

* I couldn’t do it. / I can’t do this. / You did it! / I did it! / Just do it. / Let’s do this. / Don’t! / I’m doing it! / You can do it. / I could do that.

USER GUIDE

So, what exactly do I do with these?
Whatever floats your boat, man.
Huh?
Like, whatever melts your butter.
You mean, like, actual butter?
Never mind.
Okily dokily. Oh, one more thing.
Yes, Lieutenant?
The translations.
I’m listening.
They’re placed randomly.
Uh huh.
Which belongs to what line?
Oh, you’ll figure it out.
Will I, though?
Sure. Don't worry your pretty little head about that.
All righty then.
That it?
Yep. Cheerio.